Jak jsme si vybírali rodinu - první pokus
Když jsme odcházeli z naší registrace ve Student Agency, dostali jsme spoustu papírů s užitečnými radami, jak se připravit na chvíli, až nám rodina, která si nás vybrala zavolá. Nevím, jestli jsem se o tom již zmínila, ale rodina ve většině případů, chce s jejich budoucími au-pair nejdříve telefonicky mluvit, aby se dohodli na podrobnostech, které v materiálech o vás nenalezli a také si chtějí trochu ověřit, jaké jsou vaše jazykové znalosti. Tohoto rozhovoru jsme se s Mírou báli jako čert kříže, a tak jsme se na něj chtěli řádně připravit, ale jak to tak bývá, když nám volala slečna z agentury, že o nás projevila jedna rodina zájem, neměli jsme připraveného vůbec nic. Takže jsme u naší první rodinky. Nežli nám ji agentura sehnala, trvalo to asi tři týdny od naší registrace. Zavolala nám slečna z agentury, že o nás má rodina veliký zájem a zda-li a kdy nám může zavolat. Rodina si přála zavolat ještě to samé odpoledne, myslím, že to bylo úterý, ale to jsme rezolutně odmítli, pže jsme nebyli, jak jsem již zmínila, vůbec připravení. Proto jsme požádali, aby zavolali až v pátek. Slečna z agentury slíbila, že to zkusí zařídit a zaslala nám email s informacemi o adeptovi na naši novou rodinu. Z meilu si nepamatuji mnoho informací. Vím, že šlo o rodinu jménem Horsnall a myslím, že měli dvě děti. Mimochodem informací je v emailu vždy dost. Rodiny také vyplňují určité dotazníky, takže zde můžete najít, kde bydlí, jak vysoké vám budou dávat kapesné, jestli můžete v domácnosti kouřit a podobně. Info jsme si přečetli a "těšili" jsme se, až zavolají. Den na to ve středu, jsme šli na brigádu, kde jsme pracovali celé léto, abychom si právě na pobyt v Anglii vydělali, a o přestávce jsme měli na mobilu zmeškaný hovor ze Student Agency. Zavolali jsme zpět a slečna nás poprosila, zda by bylo možné, aby nám rodina zavolala již dnes, protože se v pátek chystají dojet na 14ti denní dovolenou. Při představě, že bychom rodinu mohli lehce ztratit jsme souhlasili. Po práci jsme rychle přijeli domů a smolili otázky, na které jsme se chtěli zeptat a snažili se psychicky připravit. Byli jsme opravdu nervózní. Při každém zazvonění telefonu mi přeběhl mráz po zádech, jestli to jsou již oni. Míra si jako obvykle dělal ze mě legraci a několikrát mě jen tak prozvonil, což mě vždy totálně vylekalo. Tak jsme čekali v hrůze celé odpoledne i večer, ale nikdo nezavolal. Ok, druhý den jsme tedy zavolali do agentury, co se děje, proč rodina nevolá a slečna nám sělila, že neví, kde je problém a že tedy máme čekat, že možná zavolají dnes, že jim napíše email. V tuto chvíli přišlo první rozladění ze služeb Student Agency. Nyní jsem se vlastně dozvěděla, jak celé zařizování probíhá. To, že Student Agency je napojená na další agenturu v Anglii, která vše zprostředkovává jsem tak nějak čekala, ale že se dorozumívají pouze emaily, mne opravdu zaskočilo. Takže nejenom, že jsme nikdy nevěděli nic my, ale ani slečna ve Student Agency nám nikdy nedokázala říct něco přesného. Tuto skutečnost jsme tedy nějak vzali a čekali jsme, že tedy rodina zavolá tento den. Opět jsme byli jak na trní a opět rodina nezavolala. Tak znovu voláme druhý den do agentury, znovu slečna neví, co se děje, znovu napíše email. To už byl pátek a my věděli, že rodina odjela na dovolenou, tak jsem již počítala s tím, že asi nezavolají. Slečna z agentury nám sdělila tu samou domněnku s tím, že nám tedy budou hledat rodinu další. Jenže co se nestalo. Sedím u doktora v ordinaci a najednou mi zvoní telefon a kdo nevolá, nějaké anlické číslo. Telefon jsem nemohla vzít, pže jsem absolutně nebyla v rozpoložení telefonovat a doktor by asi nepochopil, kdybych mu sdělila, moment, volá rodina z Anglie, počkejte prosím půl hodiny. Přijela jsem domů a volá slečna z agentury, že nás budou kotaktovat z Anglie. Sice volala již s křížkem po funuse, jak se říká, kdy mi už volali, ale sdělila mi také, že vlastně nevolá rodina Horsnall osobně, ale jejich česká au-pair, kterou nyní mají. Tuto informaci jsem celkem přivítala a čekala jsem, až se ozvou znovu. Ozvali se během půl hodiny. S au-pair jsem si hezky popovídala, zeptala jsem se na informace, které mne zrovna napadli, teda spíše, které jsem měla připravené na papíře z minulých dnů, slečna au-pair mi na vše odpověděla, řekla mi, co ode mne bude rodina očekávat. Připadala mi velice milá a ochotná. Jelikož byli u rodiny také jako pár, řekla mi, že její přítel zavolá Mírovi a ten řekne zas jemu, co bude přesně dělat a podobně (nemohla jsem mu Míru předat rovnou, protože jsme zrovna nebyli spolu). Z rodiny jsem ale neměla nijak ohromující pocit. Při otázce, jaká rodina vlastně je, jestli jsou hodní a podobně, au-pair odpověděla velice vyhýbavě a neslyšela jsem žádné nadšení typu: "jsou super, bylo to tu skvělý". Čekali jsme tedy, až zavolají Mírovi, chtěli jsme se zeptat ještě na další otázky ohledně pobytu v Anglii a následně jsme se chtěli rozhodnout, jestli k rodině pojedeme, nebo ne. Ale opět jsme čekali na telefon marně. Nikdo nevolal. Student Agency mi na slečnu au-pair zaslala email, a že jestli chci, ať jí kontaktuji. Přišlo mi to jako dobrý nápad, jak se zeptat na podrobnosti, třeba, jestli je tam potřeba něco speciálního, či jestli si zakládali účet atd. a náhrada za jejich slíbený telefonát. Na to mi přišla nečekaná odpověď. Slečna mi ale odpověděla stylem, že mi málem vylezl oči z důlku. Zdvořile mne poslal kamsi, že nechápe, jak mi agentura mohla dát její email, že mi neslíbila, že Mírovi zavolají a ať se na ty věci zeptám pžímo rodiny. Po tomto emailu a celkovém jednání, tedy spíše nejednání s rodinou, jsme se rozhodli, že zavoláme do agentury, že o tuto rodinu opravdu nemáme zájem.
Ája